KLADINA
Co měsíc ten
svítí dnes tak líně
z víček nebe sune se
bledá zornice
aby nevystyd
nebožtíků klid
usadil se v těle
aby nevystyd
svítí potemněle
svítí potemněle
z víček nebe
večer padá k zemi
padá do humen
zdravím všechny
buďte pozdraveni
zas tu jsem
v tichých pádech
říjnového listí
rezavé tříšti
nebožtíků klid
usadil se v těle
aby nevystyd
svítí potemněle
na okraji řas
oblaků dýmy
zírám
do děr klekání
otvírány znovu znovu
srdcem zvonu
* * *
Ledový proud měsíce
přitiskl mě ke zdi
za zubatými mraky
střelci vozy hvězdy
oči temné důlky
mžourají na vesnici
nedoženou nikdy
nikdy Večernici
ke zdi tiskne více
při úplňku měsíc
Pater noster qui es in coelis
tiskne měsíc
tiskne víc
nedohnaných večernic
* * *
Měsíc se roztekl
hvězdy se zamžily
maličká maličká
v adventu košili
oblohy sítě
nejistot nitě
oka hvězd zatahují
lucerna měsíce
nad vesnicí
kymácejí se blízcí
adventu košili
zapli mi
