Na těchto místech jsem se sourozenci, tetami, strýci, rodinou trávívala mnoho volných chvil. Často to bylo celé nedělní odpoledne. Rádi jsme poslouchali historky z mládí svých příbuzných. Byli výbornými vypravěči. Dodnes si živě vybavuji nádhernou vůni knih narovnaných v regálech po všech stěnách až do stropu.
Za letních dnů, kdy slunce pražilo do vysokánských bříz před okny, jsme se tu schovávali. Listovali jsme v nejrostodivnějších knihách. Nejvíce mě zaujal příběh Jany z Arcu. Později se stala mojí biřmovací patronkou. Na obrovských rytinách jsme se seznamovali s příběhy Starého zákona. Udivovali nás mrňavé postavičky dokonale propracované.
Bylo to také místo zajímavých setkání. Strýce Michaela jednou hledal nějaký Mexičan. Měl pořádný mexický klobouk, který se v té době v naší zemi těžko dal uvidět. Vzbudil tím pozornost už ve vesnici. Jindy dorazil Japonec, Francouz ....Každý návštěvník byl požádán, aby se zapsal do návštěvní knihy. Hledávali jsme tam jména, která nám něco řeknou. Pamatuji si, že jejich zápis nebylo někdy jednoduché rozluštit. Zkoumali jsme, jak každý jinak škrábe a písmenka kroutí. Už tenkrát mě náramně zajímalo, jakou povahu to či ono písmo skrývá. Tam začal můj zájem o grafologii.